Věrně jednáš, milovaný, v tom, co činíš pro bratry, a to pro ty, kteří přišli odjinud; oni vydali před církví svědectví o tvé lásce
3 Janův 1:5-6a.
Jaká je cena dobrého svědectví o věřícím člověku? Tak nějak by mohla znít otázka při pohledu na Gája, o kterém je řeč ve výše uvedeném verši. Gájus byl totiž neobyčejně pohostinný člověk. Nezištně a věrně se staral o jemu úplně neznámé lidi. Autor tohoto listu oceňuje tuto jeho snahu. Je na něho také patřičně hrdý. Byl to totiž člověk, na kterého se dalo spolehnout. Člověk, který měl zájem o druhé. To, že přišli „odjinud“, mu nevadilo. Byl to služebník, který byl věrný tomu, co mu Bůh svěřil. Člověk kterýž měl bezpochyby bohaté zkušenosti, o kterých píše apoštol Pavel v Židům 13:2: „s láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud – tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly. Právem tedy smíme číst a čteme, že apoštol Jan tohoto Gája povzbuzuje, aby pokračoval v tom, co dělá.
I každému z nás svěřil Bůh něco a očekává od nás, že v tom, co nám svěřil, budeme věrní. U někoho to je pohostinnost jako u Gája. U někoho jiného to může být povzbuzování druhých a u dalšího zase úplně jiná služba. Proto zůstává otázka: Vím, co mi Bůh svěřil pro dnešní den a týden? Podle toho se totiž bude šířit nebo nešířit svědectví i o naší věrnosti tomuto Božímu pověření.
Alois Boháček
