Bože, pro své jméno mě zachraň, ujmi se mé pře svou bohatýrskou silou.
Žalmy 54:3
Své spory přenechme Bohu. Tak nějak by se klidně dalo nadepsat toto povzbuzení pramenící z výše uvedeného biblického verše. Je to modlitba Božího muže Davida, který navzdory tomu, že byl Božím oblíbencem a vyvolencem, měl i velmi mnoho nepřátel. A nebyly to jen obyčejní nepřejícní jedinci, se kterými se občas člověk ve svém životě setkává, ale byli to na smrt brojící protivníci, kteří usilovali o Davidův život.
Je pravda, že nejednou vnímáme Davida jako bezstarostného „chlapíka“. Ale častokrát si neuvědomujeme, co vůbec musel tento král ve svém životě podstupovat a přežít. Výše uvedený verš je toho jasným důkazem. To, nad čím musíme žasnout je fakt, že David, i když byl v těch největších nesnázích a tísni života, přeci jen nepodlehl zmatku, nevěře, reptání a zlořečení. Naopak. Všechen soud přenechával spravedlivému Bohu. Stačí si promítnout událost z 1.knihy Samuelovy 24. kapitoly. David tam svému úhlavnímu nepříteli, králi Saulovi, (který ho neustále pronásledoval s celou svou armádou a před kterým musel „věčně“ utíkat), nezkřivil ani vlas na hlavě, i když všechny okolnosti naznačovaly, že by to udělat měl, …..že to je dokonce snad i „Boží vůle“.
Zdali toto není VRCHOL křesťanského jednání? Určitě ano. David si totiž nevybojoval sám svoji spravedlnost, ale trpělivě vyčkával na den, kdy ho Bůh vyvýší a obhájí jeho nevinu. Jasně nám o tom svědčí i novozákonní slova ap. Pavla: Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán. (Řím. 12,19).
Tíží někoho z vás v tomto týdnu podobná zátěž života? Následujme Davida a přenechme veškeré spory Bohu.
Alois Boháček
